K vypuštění džina z lahve by se dal přirovnat poslech desky „Merriweather Post Pavilion“ amerických ANIMAL COLLECTIVE. Přejte si co chcete a to vám bude i splněno. Nevyzpytatelný kvartet už mnohé naznačil na svých předchozích počinech, které se žánrově pohybovaly po škále vkusný pop – hlukové experimenty a doutnák zapálený především zdařilým album „Strawberry Jam“ z roku 2007, na novince, jež vyšla počátkem letošního roku, dohořívá a nálož exploduje silou největší. Radost z hudby, nezdolný optimismus, chuť experimentovat a přitom tvořit tak chytlavé písně, že okamžitě lámou jakýkoliv odpor pramenící z počáteční prozíravé posluchačské opatrnosti. To všechno zdobí tvorbu těchto nezpoutatelných kreativců i v roce 2009.

Kouzlo recenzované nahrávky tkví v jednoduché podmanivosti (anebo snad naopak?) jedenáctky písní, které svými nekomplikovanými popěvky útočí na první signální, aby vzápětí překvapily příjemnými odbočkami a nenásilnou koketérií s experimentálními postupy. ANIMAL COLLECTIVE se doslova vyžívají v kombinování přesných zásahů přímo na cíl a chutí si s motivy jednotlivých skladeb pohrávat a doslova si je uplácávat jako nějakou postavičku z plastelíny. Pod rukama jim tak vzniká nádherná a barevná hmota, na kterou je možné nahlížet ze všech možných úhlů, aníž by to nějak negativně ovlivnilo výsledný vjem.

Úvodní „In The Flowers“ je jako slunce, které se pomaloučku polehoučku probouzí do dalšího krásného letního dne. Pozvolný rozjezd se postupně promění v roztancovanou veselici, na kterou pak ještě rozverněji navozuje následující, dokonale přímočará a hitová „My Girls“. V ní ANIMAL COLLECTIVE kromě pro ně typického strukturování samplů a klávesových nástrojů demonstrují další velmi silnou stránku alba, a tou je precizní studiová práce s nazvučením vokálním partů. Tyto svým vrstvením a propojováním vytvářejí skvělou zvukovou koláž a jednoznačným způsobem pomáhají definovat atmosféru celé nahrávky. Ta, jak již bylo naznačeno v úvodu, hýří radostnými barvami a nakažlivým optimismem, kterých není dosahováno sázkou na infantilní a podbízivé refrény, ale právě vrozeným citem pro vkusné melodie a pestré a originální aranžmá jednotlivých písní.

Těch vkusných melodií kromě již zmiňovaných úvodních dvou skladeb samozřejmě ANIMAL COLLECTIVE nabízejí podstatně více. „Summertime Clothes“ je dalším přímočaře roztancovaným kouskem, během jehož poslechu si definitivně přestáváte vyčítat, že těm chlapíkům tak nepokrytě zobete z ruky. Opět skvěle naskládané vokály a opět neotřelý přístup k řešení zdánlivě jednoduchého úkolu. Vydechnutí v podobě osvěžujícího koktejlu přichází s dvojicí „Daily Routine“ a „Bluish“, jež se svým lehce zasněným a nostalgickým pojetím tak trochu vymyká z rozdováděné nálady alba, které vrcholí v rozšafném finále s názvem „Brothersport“.

„Merriweather Post Pavilion“ je oslavou kompoziční hravosti a svébytnou poctou jednoduchým popovým hitům. Tuto však ANIMAL COLLECTIVE opatřili svým typickým originálním rukopisem v podobě neotřelých a neoposlouchatelných aranžmá, zvukomalebných zákoutí a brilantně zvládnutou produkční prací. Stvořili tak badatelské dílo pro náročné, ze kterého však nemusí mít strach ani žádný posluchač, jenž hledá jen vkusné melodie a krásné písně. Těmi se toto skvostné album jen hemží. Těžko zařaditelnou nahrávku, které by asi nejvíce slušela škatulka „inteligentní pop“, budou tito Američané překonávat velmi těžko, ale stačí se do ní jen letmo zaposlouchat, aby bylo jasné, že v jejich případě není nic nemožné.